Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

v dnešním díle navážu na díl minulý a budu se opět věnovat insolvenčnímu řízení, nyní však z jiného pohledu.

Zahájení insolvenčního řízení s sebou přináší několik účinků. Jedním z nich je, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, lze nařídit, nelze jej však provést. Uvedu to na příkladu. Dlužník vlastní byt a má několik dluhů a rovněž proti němu bylo zahájeno exekuční řízení. Exekutor zjistil, že dlužník vlastní byt, vydal exekuční příkaz prodejem této nemovitosti a rovněž nařídil termín dražby bytu. Dlužník chce dražbě zabránit, a proto ještě před jejím provedením podá insolvenční návrh, často spojený s návrhem na povolení oddlužení. Důsledkem podání návrhu je to, že exekutor byt nemůže vydražit a dlužník tak provedení exekuce oddálil.

Na uvedeném příkladu můžeme vidět, že i podaní insolvenčního návrhu dlužníci dokážou zneužít, a to zejména z důvodu oddálení nebo blokace provedení dražby nemovitého majetku v jejich vlastnictví a ochránění takového majetku.

Výše popsané chování dlužníka však není neprůstřelné. Ustanovení § 82 insolvenčního zákona umožňuje insolvenčnímu soudu nařídit předběžné opatření, kterým omezí účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení popsaný v úvodu tohoto článku. Tzn., že konkrétnímu exekutorovi umožní, aby provedl dražbu. Předběžné opatření může exekuční soud nařídit sám bez návrhu nebo po podání návrhu, přičemž nejčastěji takový návrh podá exekutor, který měl provést dražbu, jež byla jednáním dlužníka zmařena.

Insolvenční soud vydá předběžné opatření, pokud jsou splněny dvě podmínky, tj. musí existovat důvody hodné zvláštního zřetele a provedení dražby nesmí ohrozit společný zájem věřitelů. Splnění uvedených podmínek se posuzuje případ od případu. Z praxe soudů je patrné, že důvody zvláštního zřetele soudy spatřují v opakovaně podávaných dlužnických návrzích, které zjevně mají za cíl probíhající exekuci blokovat, častokrát nejsou samotné insolvenční návrhy způsobilé k projednání a vedou k jejich odmítnutí, jsou podávány krátce za sebou, některé dokonce bezprostředně před termínem dražby.

Dlužník by tedy neměl spoléhat, že podáním insolvenčního návrhu bude vždy exekutorovi zabráněno v provedení dražby nemovitosti v jeho vlastnictví. Zákonná úprava totiž pamatuje i na obstrukční dlužnické insolvenční návrhy.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

léto je u konce, podzim nám klepe na dveře a spolu s ním je zde další díl z oblasti práva. Nyní si povíme o tom, jak nepřijít o své peníze pro vlastní neostražitost nebo pro pocit, že je vše ztracené.

Představte si situaci, že jste někomu (ať již známému nebo neznámému) zapůjčili peníze. Dlužník vám má zápůjčku splatit např. za rok, dva roky nebo dokonce ve splátkách. Dříve, než vám dlužník vše splatí, však bude proti dlužníku zahájeno insolvenční řízení, v němž dlužník usiluje o oddlužení. Někteří z vás se o insolvenčním řízení dlužníka včas nedozvědí. Jiní přesto, že se o něm dozvědí včas, budou přesvědčeni, že své peníze již nikdy neuvidí, a neučiní žádné kroky.

Buďte ostražití a nevzdávejte se již na začátku.

Jak se o případném insolvenčním řízení svého dlužníka dozvíte? Informace získáte v insolvenčním rejstříku na stránkách isir.justice.cz. Zde zadejte minimálně jméno a příjmení svého dlužníka. Dozvíte se, zda je proti dlužníkovi vedeno insolvenční řízení, a pokud ano, pak v jakém stadiu se takové řízení nachází a zda máte ještě možnost přihlásit svou pohledávku.

Nechcete-li se neustále dívat do insolvenčního rejstříku, pak vyhledávání ponechte na jiných, a to např. prostřednictvím služby dostupné na www.sledovani-insolvence.cz. Tuto službu je možné vyzkoušet zdarma a poté si ji objednat. Její cena se odvíjí od počtu osob, které budete chtít monitorovat. Monitorování dlužníka je jednoduché. Zadáte údaje potřebné pro sledování vašeho dlužníka a poté vám každá změna týkající se zadané osoby ohledně insolvenčního řízení přijde na email a budete tak mít o svém dlužníku přehled.

Pakliže máte maximálně deset dlužníků, je pro vás výhodnější objednat si podobnou službu na www.isir.info, která je zdarma.

Prevence je důležitá, sama o sobě však nestačí. Pokud zjistíte, že proti dlužníkovi je vedeno insolvenční řízení, musíte svoji pohledávku přihlásit, a to včas. Dokdy je možné podat přihlášku, je uvedeno v usnesení soudu o úpadku spojeném s povolením oddlužení, které je zveřejňováno v insolvenčním rejstříku (isir.justice.cz). Lhůta činí zásadně 30 dnů od zveřejnění usnesení. Pozor! Vždy musíte svou pohledávku přihlásit vy sami tím, že vyplníte příslušný formulář a zašlete jej na příslušný soud. Nestačí, že vás jako věřitele uvede sám dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení.

Velice zjednodušeně řečeno, dlužníkovi bude oddlužení plněním splátkového kalendáře povoleno, bude-li schopen za 5 let uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Mezi jednotlivé nezajištěné věřitele se pak taková částka rozdělí podle poměru jejich pohledávek. Tzn., podáte-li včas a řádně přihlášku své pohledávky, měli byste dostat alespoň 30% vámi přihlášené částky.

Jestliže dlužník splní řádně a včas všechny své povinnosti, soud ho osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Nepropásněte proto šanci dostat alespoň část svých peněz zpět. Nezapomínejte, lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

jak všichni víme, alkohol na pracoviště nepatří. Skutečnost, že zaměstnanec vstoupí na pracoviště pod vlivem alkoholických nápojů, je potřeba hodnotit jako porušení povinností vztahujících se k jím vykonávané práci. Co s sebou porušení takových povinností přináší? Může zaměstnavatel se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr? O tom si povíme v dnešním díle.

Dle zákonné úpravy, pokud zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem poruší povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, zaměstnavatel může dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušit pracovní poměr. Pokud jsou u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo zaměstnanec závažně poruší svou pracovní povinnost, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď dle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce.

Nabízí se otázka, zda je zjištěný zbytkový alkohol u zaměstnance vždy důvodem pro rozvázání pracovního poměru. Odpověď zní nikoliv.

Zjistí-li zaměstnavatel u zaměstnance zbytkový alkohol, může pracovní poměr rozvázat pouze za určitých podmínek. Těmito podmínkami se nedávno zabývaly české soudy a dospěly k závěru, že aby mohla přítomnost alkoholu v těle zaměstnance vést současně k jeho ovlivnění, je nutné, aby zjištěné množství alkoholu dosáhlo určité hladiny. Uzavřely, že hladina alkoholu do 0,2 g/kg v krvi se považuje za hladinu neprůkaznou, proto nelze konstatovat, že zaměstnanec s takovým množstvím alkoholu v krvi vstoupil na pracoviště pod vlivem alkoholické látky.

Obecně řečeno, zjištění požití alkoholu zaměstnancem samo o sobě nemusí vždy automaticky znamenat porušení jeho povinností v takové intenzitě, aby mohl být s ním platně rozvázán pracovní poměr. Vždy však bude nutné posoudit okolnosti konkrétního případu z různých hledisek a závěry soudů nelze absolutizovat.

Dále nelze opomenout, že ačkoliv zůstatkový alkohol v krvi zaměstnance není vždy závažným porušením povinností zaměstnance nebo zvlášť hrubým porušením povinností, jedná se minimálně o méně závažné porušení pracovních povinností. Pro opakované méně závažné porušování pracovních povinností může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, pokud v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením pracovních povinností písemně zaměstnance upozornil na možnost výpovědi.

Závěrem lze zaměstnavatelům doporučit, aby při rozvázaní pracovního poměru se zaměstnancem z důvodu přítomnosti alkoholu v krvi zvážili všechny okolnosti případu a neriskovali, že později bude výpověď (nebo okamžité zrušení pracovního poměru) určená soudem za neplatnou.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

první novela občanského zákoníku č. 460/2016 Sb., o níž jsem se zmínila i v předchozím článku, s sebou přináší zásadní změnu v oblasti výživného a možnosti požadovat zákonné úroky z prodlení.

Doposud v rozhodovací činnosti soudů a rovněž v právní teorii jednoznačně převažoval názor, že v řízení o určení výživného nelze oprávněnému spolu s výživným přiznat úroky z prodlení. Soudy uváděly výživné jako typický příklad, při němž z povahy věci nevzniká nárok na příslušenství pohledávky v důsledku prodlení. To platilo jak za účinnosti zákona o rodině, tak za účinnosti občanského zákoníku[1] v období od 01. 01. 2014 do 27. 02. 2017.

Od 28. 02. 2017 občanský zákoník přináší oproti výše uvedenému zásadní změnu, když ve svém ustanovení § 921 výslovně možnost požadovat zaplacení úroku z prodlení zmiňuje:

„1)  Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

2)  Po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení.“

Právo na zákonný úrok z prodlení vzniká dnem, kdy se dlužník dostal do prodlení. Tzn. dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník povinen podle soudního rozhodnutí nebo dohody výživné plnit. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.[2], odvíjí se od repo sazby stanovené Českou národní bankou a dnes činí 8,05% ročně z dlužné částky.

Bude-li splatnost výživného uvedena v soudním rozhodnutí nebo v písemné dohodě, nebude složité určit, odkdy úrok z prodlení běží. Vyživovací povinnost vzniká přímo ze zákona a má specifický charakter (zejména vázanost na osobní vztahy). Tzn., že nevzniká až na základě pravomocného rozhodnutí. V soudním rozhodnutí se pak zpravidla stanoví sporná výše výživného. Nová právní úprava však teoreticky umožňuje, aby se dlužník dostal do prodlení ještě dříve, než by byla sporná výše vyživovací povinnosti soudem stanovena (neboť např. výživné pro děti lze přiznat i za dobu nejdéle 3 let zpět ode dne zahájení soudního řízení). Jak se k tomu postaví soudní praxe, se ukáže později.

Novou právní úpravu lze hodnotit jenom pozitivně. Jednak úrok z prodlení představuje sankci pro osobu výživou povinnou, která neplní svou vyživovací povinnost, jednak pro osobu oprávněnou bude alespoň jakýmsi drobným odškodněním za nevčasné plnění vyživovací povinnosti ze strany osoby povinné.

[1] Nejvyšší soud ve svém stanovisku ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, dospěl k tomu, že „Rozhoduje-li soud po 1. 1. 2014 o dlužném výživném pro děti, nelze oprávněnému společně s dlužným výživným přiznat i zákonné úroky z prodlení.“
[2] Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.: „Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ Výši repo sazby lze dohledat na webových stránkách České národní banky.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) se dočkal své první novely. Novelizační zákon č. 460/2016 Sb. s sebou přinesl řadu změn, přičemž mezi jednu z nejzásadnějších patří znovuzavedení zákonného předkupního práva spoluvlastníků k převáděným spoluvlastnickým podílům na nemovitých věcech, a to s účinností od 01. 01. 2018.

Od 01. 01. 2014 zákonné předkupní právo z naší právní úpravy téměř vymizelo, když občanský zákoník nenavázal na předchozí právní úpravu tohoto institutu. Dnes může spoluvlastník prodat svůj podíl přímo, bez povinnosti ho nejdříve nabídnout ostatním spoluvlastníkům. Spoluvlastníci tak nemůžou ovlivnit, s jakou další osobou budou danou nemovitost sdílet.

Od ledna příštího roku se však situace mění. Dle nového znění ustanovení § 1124 odst. 1 občanského zákoníku bude platit, že „Převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké.“. Odst. 2 uvedeného ustanovení pak stanoví, že „Odstavec 1 se použije i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu.“.

Co tedy právní úprava účinná od ledna 2018 znamená pro spoluvlastníky nemovitých věcí? Pokud spoluvlastník nemovitosti bude chtít prodat svůj spoluvlastnický podíl na společné nemovitosti třetí osobě, bude muset nejprve nabídnout svůj spoluvlastnický podíl ostatním spoluvlastníkům, tedy informovat je o svém záměru prodat svůj podíl. Uvedené neplatí u převodu podílu na osobu blízkou.

Stejně tak, bude-li chtít spoluvlastník darovat svůj spoluvlastnický podíl na nemovitosti třetí osobě, která nebude jeho osobou blízkou, pak je opět potřeba nabídnout podíl ostatním spoluvlastníkům. Ti mají v takovém případě právo podíl koupit. Cena za podíl se určí jako cena obvyklá, tedy cena, která by byla dosažena při prodeji spoluvlastnického podílu obdobné velikosti na obdobné nemovitosti v daném místě a čase.

Ostatní spoluvlastníci buď nabídnutý spoluvlastnický podíl odkoupí, nebo se svého předkupního práva vzdají a spoluvlastník pak bude moci prodat svůj podíl kupujícímu nebo darovat obdarovanému.

Blížící se návrat k původní právní úpravě bude pro prodávajícího spoluvlastníka znamenat vynaložení dalšího úsilí spojeného s nabídkou spoluvlastnického podílu ostatním spoluvlastníkům, pro ostatní spoluvlastníky však přinese možnost ovlivnit do budoucna, s kým budou nemovitost vlastnit.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

poslední díl v tomto roce je věnován oblasti trestního práva a novele zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPOZ“), účinné ode dne 01. 12. 2016.

Novelizační zákon č. 183/2016 Sb. s sebou přinesl úplnou koncepční změnu, co se týče trestních činů, jichž se může právnická osoba dopustit a za něž může být za splnění podmínek předpokládaných TOPOZ odsouzena. Do prosince 2016 totiž TOPOZ obsahoval uzavřený výčet trestných činů, kterých se právnická osoba mohla dopustit, a to v ustanovení § 7. Ukázalo se, že takový výčet nebyl příliš šťastnou volbou. Důvodem byla absence některých trestních činů, kterých by se právnická osoba prakticky dopustit mohla. Kritizovat lze např. to, že právnická osoba mohla být odsouzena za trestný čin podvodu, za trestný čin krádeže či zpronevěry již nikoliv.

Od 01. 12. 2016 je tomu jinak. Dle nového znění ustanovení § 7 TOPOZ se trestnými činy pro účely TOPOZ rozumí zločiny nebo přečiny uvedené v trestním zákoníku, avšak dále následuje výčet těch trestných činů, za něž právnická osoba odpovědná není. Mezi nimi nyní zpronevěru či krádež nenalezneme.

Tážete se, kdy je právnická osoba za spáchaný trestný čin odpovědná? Půjde o trestný čin, který byl spáchán v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak

• statutární orgán nebo jeho člen, anebo jiná osoba ve vedoucím postavení oprávněná jménem nebo za právnickou osobu jednat,
• osoba ve vedoucím postavení, která u právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, nebo
• ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení právnické osoby.

Právnická osoba je odpovědná za trestný čin i tehdy, jednal-li v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti zaměstnanec při plnění pracovních úkolů, a to na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob dle předchozího odstavce, anebo pokud nebyla provedena zejména kontrola nad činností zaměstnanců, anebo nebyly učiněny nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.

Pozornému oku neujde, že od prosince 2016 může být nově právnická osoba stíhána např. za spáchání trestného činu krádeže a za takový trestný čin může být odsouzena. A kdy by se právnická osoba mohla dopustit krádeže? Zejména pokud by si přisvojila cizí věc tím, že by se jí zmocnila, a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, tzn. škodu ve výši nejméně 5.000,- Kč. A pozor, krádeží je i neoprávněný odběr elektrické energie či plynu.

Závěrem je nutné upozornit na to, že zde platí zásada zákazu retroaktivity v neprospěch pachatele, což znamená, že čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán. Jinak řečeno, trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pokud by se stalo, že právnická osoba by se dopustila jednání, které by se dalo kvalifikovat jako trestný čin krádeže před 01. 12. 2016 i po tomto datu, tak za takové jednání před 01. 12. 2016 nemůže být trestně odpovědná, od 01. 12. 2016 však ano.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

navážeme na sérii článků věnujících se společnému jmění manželů a podíváme se na výhody zápisu modifikace manželského majetkového režimu do Sezamu listin o manželském majetkovém režimu (dále jen „Seznam“) vedeném Notářskou komorou České republiky (dále jen „NK ČR“), a to ve vztahu k třetím osobám.

Občanský zákoník říká, že smlouva o manželském majetkovém režimu se zapíše do Seznamu, je-li to v ní ujednáno, jinak na žádost obou manželů. Můžou přitom nastat dvě situace.

Situace první: Obsahem smlouvy o manželském majetkovém režimu je dohoda manželů, že se tato smlouva zapíše do Seznamu. Jelikož taková smlouva musí být sepsána ve formě notářského zápisu, notář, který smlouvu sepsal, provede zápis bez zbytečného odkladu po nabytí účinnosti takové smlouvy. V praxi by mělo k zápisu dojít okamžitě po uzavření takové smlouvy. Za zápis jedné smlouvy manželé zaplatí 200,- Kč, plus dalších 200,- Kč jako náhradu hotových výdajů NK ČR spojených s provozem a správou Seznamu, plus případně DPH. Celkem tedy 484,- Kč.

Situace druhá: Manželé sice uzavřeli smlouvu o manželském majetkovém režimu, avšak neujednali si v ní její zápis do Seznamu. Chtějí-li nyní manželé zapsat smlouvu do Seznamu, musí o to oba požádat. Žádá se u notáře, který manželskou majetkovou smlouvu sepsal. Notář provede zápis bez zbytečného odkladu po podání žádosti. Žádají-li manželé zápis jedné smlouvy, zaplatí za zápis 1000,- Kč, plus dalších 200,- Kč jako náhradu hotových výdajů NK ČR spojených s provozem a správou Seznamu, plus případně DPH. Celkem tedy 1.452,- Kč.

Do Seznamu se zapisují rovněž rozhodnutí soudu, kterými soud zrušil nebo obnovil společné jmění manželů nebo zúžil jeho stávající rozsah, anebo změnil manželský majetkový režim založený rozhodnutím soudu nebo smluvený manželský majetkový režim. Stejnopis rozhodnutí soudu o manželském majetkovém režimu v elektronické podobě zasílá NK ČR přímo soud a manželé o zápis do Seznamu nežádají. Na základě takto zaslaného rozhodnutí provede NK ČR zápis do Seznamu.

Vše výše uvedené se týče smluv o manželském majetkovém režimu uzavřených a soudních rozhodnutí vydaných od 01. 01. 2014.

Pokud máte smlouvu o manželském majetkovém režimu uzavřenou přede dnem 01. 01. 2014, k jejímu zápisu do Sezamu dojde na základě žádosti obou manželů. Zápis provede notář, u něhož je taková smlouva uložena.

Pokud bylo před 01. 01. 2014 vydáno rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění manželů a chcete toto rozhodnutí zapsat do Seznamu, je potřebná písemná žádost jednoho z manželů nebo obou manželů. K žádosti se připojuje elektronický stejnopis rozhodnutí soudu, nebo výstup z autorizované konverze stejnopisu tohoto rozhodnutí z listinné podoby do elektronické podoby. Založení takového rozhodnutí provede kterýkoliv notář.

Investice do výše uvedených zápisů se vyplatí. Platí totiž, že jsou-li smlouva o manželském majetkovém režimu nebo rozhodnutí soudu o manželském majetkovém režimu zapsány v Seznamu, manželé se jich mohou dovolat vůči třetím osobám, i když tyto s jejich obsahem nebyly seznámeny. Z tohoto pravidla existuje několik zákonných výjimek, ale o tom někdy příště.

S ohledem na dosažení veřejných účinků výše popsaných smluv a soudních rozhodnutí lze manželům doporučit, aby požadovali zápis již uzavřených smluv a soudních rozhodnutí vydaných před 01. 01. 2014 do Seznamu. Manželům, kteří uvažují o uzavření smlouvy o manželském majetkovém režimu, lze doporučit, aby přímo v takové smlouvě ujednali zápis do Sezamu. Tím ušetří takřka 1.000,- Kč oproti tomu, kdyby následně o zápis do Seznamu požádali.

Zápis do Seznamu přináší výhodu i věřitelům. Ti mohou do Seznamu nahlédnout a zjistit, zda manželé uzavřeli smlouvu, kterou změnili svůj manželský majetkový režim od zákonného, nebo zda o tomto manželském majetkovém režimu bylo rozhodnuto soudem. Cena za jedno nahlédnutí  je 30 Kč vč. DPH (https://rejstrik.nkcr.cz). Budoucí věřitelé tak mohou posoudit bonitu svých potenciálních dlužníků.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

před několika dny byla ve Sbírce zákonů České republiky vyhlášená pod č. 254/2016 Sb. novela zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, která s sebou přináší zásadní novinky. Jednu z nich si nyní přiblížíme.

Výrazní novinkou je změna osoby poplatníka. Nyní je poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí u koupě nemovitostí převodce vlastnického práva, tzn. prodávající. Prodávající a kupující se však můžou již v uzavírané kupní smlouvě dohodnout, že daň uhradí kupující.

Nově bude od 01. 11. 2016 poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci, tzn. kupující. Osoba poplatníka bude takto dána vždycky. Novela již neuvažuje o možnosti upravit si smluvně, kdo daň zaplatí.

Nyní, pokud je poplatníkem prodávající, kupující je ručitelem. Tzn., že neuhradil-li daň z nabytí nemovitých věcí prodávající, musí ji uhradit kupující. Zaplacenou částku pak následně může vymáhat po prodávajícím.

Od 01. 11. 2016 však nově zákonná úprava s institutem ručení za zaplacení daně z nabytí nemovitých věcí nepočítá. Prodávající nebude ručit za zaplacení daně kupujícím. Podání daňového přiznání a platba daně zůstane jen a jen v rukách kupujícího.

Sazba daně zůstává nezměněna. Kupující tak zaplatí daň ve výši 4%.

Důležité je upozornit na přechodné ustanovení novelizujícího zákona, dle něhož pro daňové povinnosti u daně z nabytí nemovitých věcí, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, vzniklé přede dnem 01. 11. 2016, se použije znění zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitostí, účinné přede dnem 01. 11. 2016. Tzn., že rozhodným okamžikem pro vyřešení otázky, kdo podává daňové přiznání a hradí daň z nabytí nemovitých věcí, bude účinnost nabytí vlastnického práva k nemovitosti.

Lze předpokládat, že sjednocení osoby poplatníka daně z nabytí nemovitých věci uvítají především finanční úřady z důvodu zjednodušení. Kupující však musí při koupi nemovitosti předem uvážit, zda disponuje částkou odpovídající dani z nabytí nemovitých věcí, resp. zda má možnost si tuto částku zajistit.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

v minulém díle jsme se zabývali možností modifikace manželského majetkového režimu. Nyní se podíváme na zákonný režim společného jmění, u kterého platí obecné pravidlo, že veškeré příjmy i veškeré dluhy, které nabyl jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství, jsou součástí společného jmění. Z tohoto pravidla existují níže uvedené zákonné výjimky.

První z výjimek představují věci osobní potřeby. Platí, že všechno, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů, např. ošacení, má tento manžel ve svém výlučném vlastnictví.

Součástí společného jmění není ani to, co nabyl jen jeden z manželů darem, děděním nebo odkazem. Avšak dárce v případě darování a zůstavitel v pořízení pro případ smrti může projevit úmysl jiný, tzn. darovat či odkázat věc do společného jmění.

To, co nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, také nespadá do společného jmění. Pro názornost lze uvést kompenzaci za způsobenou nemajetkovou újmu při zásahu do osobnostních práv či nárok na bolestné.

Do společného jmění nespadá také to, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému majetku. Půjde o především o prodej výlučně vlastněných věcí, nebo naopak nabytí nové věci z výlučných prostředků manžela.

Společné jmění dále netvoří to, co nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku, což je logické, nakolik náhrada za výhradní majetek představuje pouze jinou formu předchozího výlučného majetku.

Přes výše uvedené zákonné případy, kdy věci nespadají do společného jmění, je potřeba pamatovat, že zisk z toho, co náleží výhradně jen jednomu z manželů, již tvoří součást společného jmění manželů. Jako typický příklad lze uvést uzavření nájemní smlouvy, kterou jeden z manželů pronajímá svůj výlučně vlastněný byt. V takovém případě se nájemné po odečtení nákladů stává součástí společného jmění.

U dluhů lze uvést dva případy, kdy se dluh nestává součástí společného jmění. Prvním případem jsou dluhy, jež se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů. Druhým případem jsou dluhy, které převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého manžela, přičemž se současně nejedná o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

Zákonná úprava tak pamatuje na životní situace, u kterých jak příjmy, tak i dluhy nespadají do společného jmění, a to přesto, že mezi manželi neexistuje smlouva o manželském majetkovém režimu.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

nyní, s příchodem jara, zaměříme svou pozornost na právní úpravu povinností majitelů psů.

S pořízením nového psa se pojí povinnost majitele ohlásit tuto skutečnost příslušnému obecnímu úřadu. Majitelovi psa totiž vzniká povinnost platit obci, v níž má svůj trvalý pobyt, poplatek ze psů. Tento poplatek vybírají obce, což jím umožňuje zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Dle ustanovení § 2 odst. 2 zákona o místních poplatcích se poplatek ze psů platí ze psů starších 3 měsíců.

Stejné ustanovení zákona o místních poplatcích říká, že od poplatku je osvobozen držitel psa, kterým je:

• osoba nevidomá,
• osoba bezmocná,
• osoba s těžkým zdravotním postižením, která je držitelem průkazu ZTP/P,
• osoba provádějící výcvik psů určených k doprovodu výše uvedených osob,
• osoba provozující útulek zřízený obcí pro ztracené nebo opuštěné psy nebo
• osoba, které stanoví povinnost držení a používání psa zvláštní právní předpis (např. zákon o myslivosti).

Výši poplatku ze psů stanoví zákon o místních poplatcích pouze obecně, a to jako sazbu až 1.500,- Kč za kalendářní rok a jednoho psa. U druhého a každého dalšího psa může obec horní hranici sazby zvýšit až o 50 %. Konkrétní výši poplatku ze psů si stanoví pro své území samotná obec obecně závaznou vyhláškou v mezích zákona o místních poplatcích.

Obecně závazná vyhláška také stanoví splatnost poplatku ze psů. V případě, že nebude poplatek zaplacen včas nebo ve správné výši, vyměří obecní úřad majitelovi psa poplatek platebním výměrem. Včas nezaplacený poplatek nebo jeho část může obecní úřad zvýšit až na trojnásobek, a to dle ustanovení § 11 odst. 3 zákona o místních poplatcích.

Obecně závazné vyhlášky mohou stanovit držitelům psů další povinnosti, zejména povinnost:

• vést psa na vodítku,
• vést psa tak, aby nedošlo ke střetu psa s jinou osobou nebo zvířetem,
• odklízet po svém psovi všechny nečistoty,
• neponechávat psa mimo dohled,
• nepřivádět psa na dětská hřiště, pískoviště, sportoviště a další místa opatřená upozorněním na zákaz vodění psů.

Pokud majitel psa neodklidí po svém psovi nečistoty, zanedbá tím povinnost úklidu veřejného prostranství, dopouští se přestupku proti veřejnému pořádku a může mu být na základě ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, uložena pokuta do výše 20.000,- Kč. Pozor! Od 01. 10. 2016 bude platit, že spáchá-li majitel psa takový přestupek opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, uloží se mu pokuta do 30.000,- Kč.

Nedodrží-li majitel psa jinou povinnost stanovenou mu obecně závaznou vyhláškou obce, dopouští se přestupku proti pořádku ve věcech územní samosprávy, za co mu podle ustanovení § 46 odst. 3 zákona o přestupcích, hrozí pokuta do 30.000,- Kč.

Chce-li majitel dostát svých povinností a současně nevést psa na vodítku, musí využít místa určené k volnému pobíhání psů. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, umožňuje obcím vydat obecně závaznou vyhlášku, upravující pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezující prostory pro volné pobíhání psů. Volné pobíhání psů na místech k tomu neurčených přitom může vyjít draho, ve správním řízení totiž hrozí na základě ustanovení § 27 odst. 12 písm. c) výše uvedeného zákona pokuta do výše 50.000,- Kč.

Ačkoliv majitelům psů za porušení jejich povinností hrozí vysoké sankce, nejčastěji dochází k ukládání těchto pokut přímo na místě, v tzv. blokovém řízení. V takovém případě lze uložit pokutu do výše 5.000,- Kč. Mnohokrát postačí na místě i domluva a pokuta uložena není.

Na závěr si dovolím uvést, že dodržováním výše uvedených povinností majitelé psů ušetří nejenom peníze, nýbrž se vyvarují i jiným nepříjemným situacím.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

dnes se zaměříme na změnu právní úpravy, která s sebou přinesla důraz na ochranu manžela povinného při exekuci (a výkonu rozhodnutí) prováděné na společném jmění manželů, a na zodpovězení otázky, co dělat, aby nebyla nadále postihována mzda ani jiný příjem manžela povinného.

Dne 01. 07. 2015 nabyla účinnosti novela exekučního řádu a občanského soudního řádu č. 139/2015 Sb., která s sebou přinesla změnu ustanovení týkajících se postihování majetku manžela dlužníka.

Dle § 42 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, od 01. 07. 2015 platí, že „Jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze vydat exekuční příkaz na majetek ve společném jmění manželů, lze vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.“.

Stejného znění se dočkalo i ustanovení § 262a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

To znamená, že od 01. 07. 2015 lze exekucí či výkonem rozhodnutí postihnout pouze pohledávku z účtu manžela povinného u peněžního ústavu, nikoliv mzdu nebo jiný důchod manžela povinného. Exekutorům není od účinnosti novely umožněno vydávat exekuční příkazy srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného. Co však s exekučními příkazy vydanými před tímto datem?

Na to pamatuje ustanovení § 55 odst. 1 exekučního řádu, dle něhož může manžel povinného podat návrh na zastavení exekuce v části týkající se provádění exekuce srážkami z jeho mzdy nebo jiného jeho příjmu. Jako důvod zastavení exekuce je vhodné uvést, že je exekucí postižen takový majetek ve společném jmění manželů, který exekucí nelze postihnout.

Aby v mezičase nedošlo k další srážce ze mzdy nebo jiného příjmu, doporučuji současně s návrhem na zastavení exekuce podat i návrh na odklad exekuce.

Závěrem bych chtěla poukázat na to, že i z praxe naší advokátní kanceláře je nám známo, že k provádění srážek ze mzdy nebo z jiných příjmů manžela povinného dle exekučních příkazů vydaných před červencem 2015 dochází i nyní, a že obrana manžela povinného v podobě návrhu na zastavení a odklad exekuce s odkazem na nemožnost takového postihnutí bývá úspěšná.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

v tomto díle bych chtěla poukázat na právní úpravu zápisu změny vlastníka silničního vozidla v případě prodeje ojetého vozidla. Zcela běžný prodej ojetého vozidla může způsobit prodávajícímu nepříjemné komplikace. Již více než rok je účinná novela zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, která, žel, nereflektuje potřeby praxe a i přes sliby zákonodárců se dodnes nepodařilo odstranit její neduhy.

Aby došlo k zápisu nového vlastníka vozidla do registru silničních vozidel, je potřebné podat žádost. Dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích žádost podávají dosavadní vlastník (prodávající) a nový vlastník (kupující) společně. Oba se však můžou domluvit, že přepis provede buď prodávající, nebo kupující. V takovém případě je potřebné, aby jeden druhému udělil plnou moc k zastoupení při podání žádosti. Plná moc musí být písemná a opatřena úředně ověřeným podpisem.

Zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích stanoví k podání žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla lhůtu 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva.

Nedojde-li však k podání žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla včas, dopustí se fyzická osoba přestupku, za nějž hrozí pokuta ve výši až do 50.000 Kč a v blokovém řízení pokuta ve výši do 5.000 Kč.

A právě v tomto okamžiku se dostáváme k jádru problému. Pokud se prodávající s kupujícím dohodnou, že podají žádost společně, prodávající nemá jistotu, že se kupující na příslušný úřad dostaví. Stejně tak, udělí-li prodávající kupujícímu plnou moc k podání žádosti. Prodávající přitom nedisponuje žádnými prostředky, jak se po kupujícím domoci přepisu vozidla.

Nepomůže ani policie. Pokud by se totiž prodávající rozhodl zajít na policii a oznámit spáchání přestupku, kterého se měl dopustit kupující tím, že neoznámil změnu vlastníka vozidla, udal by i sám sebe a hrozila by mu pokuta. A i přes uhrazení uložené pokuty by byl prodávající nadále veden v registru vozidel.

Ze začarovaného kruhu pomůže prodávajícímu jedno – ostražitost. Prodávající musí přebrat iniciativu a nechat kupujícího, aby mu udělil plnou moc s úředně ověřeným podpisem již při koupě vozidla a podat žádost o zápis změny vlastníka vozidla osobně.

Naději prodávajícímu může přinést i kvalitní text kupní smlouvy. V tomto případě ale pozor – sjednání povinnosti kupujícího přepsat vozidlo na sebe samo o sobě nepomůže. Bude potřebné sjednat si pro případ porušení takové povinnosti smluvní pokutu. I tu však prodávající musí počítat s tím, že smluvní pokuta sice bude působit na kupujícího motivačně, nemusí ale znamenat, že kupující vozidlo na sebe skutečně přepíše. A prodávajícímu nezbude, než se obrátit na příslušný soud se žalobou na zaplacení smluvní pokuty. Přesto ani tato cesta najisto neznamená, že v registru vozidel bude svítit jméno kupujícího.

Tento díl bych ráda ukončila římskou právní zásadou vigilantibus iura skripta sunt, tedy že právo náleží bdělým. Tato zásada stručně vystihuje řešení výše popsaného problému. Nelze pochybovat o tom, že vezme-li prodávající zápis změny vlastníka vozidla do vlastních rukou, kdy mu kupující udělí plnou moc s úředně ověřeným podpisem, vyhne se v případě nesoučinnosti kupujícího komplikacím i případně uděleným pokutám.