Výživné a úrok z prodlení
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
první novela občanského zákoníku č. 460/2016 Sb., o níž jsem se zmínila i v předchozím článku, s sebou přináší zásadní změnu v oblasti výživného a možnosti požadovat zákonné úroky z prodlení.
Doposud v rozhodovací činnosti soudů a rovněž v právní teorii jednoznačně převažoval názor, že v řízení o určení výživného nelze oprávněnému spolu s výživným přiznat úroky z prodlení. Soudy uváděly výživné jako typický příklad, při němž z povahy věci nevzniká nárok na příslušenství pohledávky v důsledku prodlení. To platilo jak za účinnosti zákona o rodině, tak za účinnosti občanského zákoníku[1] v období od 01. 01. 2014 do 27. 02. 2017.
Od 28. 02. 2017 občanský zákoník přináší oproti výše uvedenému zásadní změnu, když ve svém ustanovení § 921 výslovně možnost požadovat zaplacení úroku z prodlení zmiňuje:
„1) Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.
2) Po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení.“
Právo na zákonný úrok z prodlení vzniká dnem, kdy se dlužník dostal do prodlení. Tzn. dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník povinen podle soudního rozhodnutí nebo dohody výživné plnit. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.[2], odvíjí se od repo sazby stanovené Českou národní bankou a dnes činí 8,05% ročně z dlužné částky.
Bude-li splatnost výživného uvedena v soudním rozhodnutí nebo v písemné dohodě, nebude složité určit, odkdy úrok z prodlení běží. Vyživovací povinnost vzniká přímo ze zákona a má specifický charakter (zejména vázanost na osobní vztahy). Tzn., že nevzniká až na základě pravomocného rozhodnutí. V soudním rozhodnutí se pak zpravidla stanoví sporná výše výživného. Nová právní úprava však teoreticky umožňuje, aby se dlužník dostal do prodlení ještě dříve, než by byla sporná výše vyživovací povinnosti soudem stanovena (neboť např. výživné pro děti lze přiznat i za dobu nejdéle 3 let zpět ode dne zahájení soudního řízení). Jak se k tomu postaví soudní praxe, se ukáže později.
Novou právní úpravu lze hodnotit jenom pozitivně. Jednak úrok z prodlení představuje sankci pro osobu výživou povinnou, která neplní svou vyživovací povinnost, jednak pro osobu oprávněnou bude alespoň jakýmsi drobným odškodněním za nevčasné plnění vyživovací povinnosti ze strany osoby povinné.
[1] Nejvyšší soud ve svém stanovisku ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, dospěl k tomu, že „Rozhoduje-li soud po 1. 1. 2014 o dlužném výživném pro děti, nelze oprávněnému společně s dlužným výživným přiznat i zákonné úroky z prodlení.“
[2] Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.: „Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ Výši repo sazby lze dohledat na webových stránkách České národní banky.