O svobodě
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
nejednou jsem ve své praxi zaslechl od klienta stížnost směřující k „poměrům ve státě“. Tyto úvahy bývají uvozeny slovy „co si tento stát může dovolit“, nebo „co v tomto státě je možné“ či „že to je nevídané“. Jinými slovy, když je nejhůř, snaží se někteří lidé spílat na stát.
Já mám často i pochopení pro tyto stížnosti, neboť připouštím, že si také všímám některých nešvarů. O tomto zde pojednávat nebudu. Chtěl bych poukázat na to, že na současné poměry je možné nahlížet nejen pohledem tzv. teď a tady, ale neměli bychom vynechat ani pohled v širších souvislostech, např. časových.
Mně se nedávno dostala do rukou sbírka zákonů tohoto státu z roku 1969, konkrétně částka 33. Příslušné zákonné opatření z 22. srpna 1969 stanoví, že tomu, kdo se účastní akce narušující veřejný pořádek (např. účast na demonstraci), hrozí trest za přestupek až tři měsíce odnětí svobody. K tomuto navíc orgány SNB byly oprávněny osobu pro tzv. objasnění věci zadržet až na tři týdny, kdy v této době nebyla připuštěna ani účast obhájce na vyšetřování.
Z uvedeného je zřejmé, že kterémukoliv člověku za vyjádření vlastního názoru formou účasti na demonstraci (pojaté jako akce narušující veřejný pořádek) hrozil nejen postih v podobě odnětí svobody, ale navíc mu bylo též zabráněno, aby se hájil během zadržení za pomoci obhájce.
Tímto odkazem na starší úpravu přináším krátký pohled do minulých poměrů ve společnosti a některých právech osob a státních orgánů vůči osobám. Zadržení bez práva na obhájce je kupříkladu dnes již nemyslitelné.
Tento článek nemá ambici vytahovat na dnešní denní světlo křivdy minulosti, ale poukázat na to že je potřeba si vážit toho, že je nám umožněno žit svobodně.
Domnívám se, že vhodným ukončením tohoto příspěvku je citace postavy pana Košťála ze známé české komedie, který říká: „Bohušu největší, co vymyslíš, je svoboda. Svoboda, to je k nezaplacení!“
Článek ve formátu PDF ke stažení